Co je nového?

Spousta lidí se mě ptala, co je se mnou, že se neozývám. Že o mně nikdo nic neví a jestli se mi něco nestalo. Stalo. Když jsem se rozešla s mým přítelem, stály přede mnou spousty složitých otázek. Mám zůstat v Jihlavě, kde téměř nikoho neznám/nemám a kterou úplně tak nemám ráda? Mám tady zůstat kvůli práci, kterou miluju a bojovat úplně sama s nástrahami života? A nebo se odstěhovat na jižní Moravu za mojí milovanou rodinou? I když bych tam měla minimální možnost dělat to, co mě baví? I přes to, že bych tam neměla kde bydlet?
A lot of people asked me what wrong with me. Nobody knows anything about me, and everyone asked me, what happened. There was so much things, what was wrong. When I broke up with my boyfriend, a lot of difficult questions stood before me. Should I stay in Jihlava, where I don’t know nobody, and I don’t like it here? Should I stay there, because I love my job? I want to fight with all traps of life alone? Or I should move back to South Moravia to my family? Despite that there is a little chance to find job which I love plus there is no place to live for me.

Ano, zůstala jsem v Jihlavě. A i když to někomu může přijít postavený na hlavu, mám jedno absolutně jednoduchý vysvětlení. Vrátit se k mojí rodině, nastěhovat se zpátky za mámou do Brna by byl neskutečný krok zpátky. Byla bych tam, kde jsem byla před maturitou. Nikde, a s holým zadkem k tomu. Bylo na čase ‘’vybudovat’’ si něco svýho. Postavit se na vlastní nohy. Začít na sobě opravdu makat a přestat se litovat.
Yes, I stayed in Jihlava. And maybe someone don’t understand to my decision, I have one absolutely simple explanation. Return back to my family, moving back to my mom’s apartment to Brno probably would be the biggest step back. I would have been where I was before graduation. Nowhere. It was time to ‚build‘ something. To cut loose. Start something to do and stop regretting myself.

Můžu jen děkovat bohu za lidi, které mám okolo sebe. Ať už tady v Jihlavě, nebo za moji milovanou rodinu, která pro mě byla neskutečnou oporou i přes těch 150 kilometrů, který nás rozdělují.
Thanks God for the people I have around me. Whether here in Jihlava, or my family, which was unreal support for me, despite the 150 kilometers that divide us.

Co se vlastně stalo? / What happened?

Podívala jsem se na Slovinsko a do Chorvatska (i přes můj ze začátku skeptický pohled jsem si to tam zamilovala, a příští rok určitě jedu znovu!), zažila opravdovou party na Zrće, poznala nové lidi. Oblíbila jsem si hardstyle, zamilovala se do finštiny, zdokonalila angličtinu, našla si nejkrásnější nový byt, který jsem si zařídila podle sebe (bílo-šedo-žlutý♥), následně jsem si ještě vzala Jessie, natrvalo. Zhubla minimálně 5 kilo, zamilovala se do mojí práce snad ještě víc, a pomalu si plním nesplnitelné. K tomu všemu si plánuju obarvit vlasy na zeleno, a koupit lístky na Flatbush ZombiesHeadhunterz do Prahy, na Lucii do Brna, na Defqon.1 do Holandu a na Hard Island do Chorvatska. A navštívit pár designových výstav.
I’ve been traveling over Slovenia and Croatia (despite my skeptic opinion, I absolutely fall in love with it. And next year I definitely visit this places again!). I experienced the real party on Zrće beach and met new people/friends. I fell in love with hardstyle and finnish language. Improved my english (u can see, hahaha:) ). I found the best apartment in Jihlava and made the interior of the apartment according to myself (white-gray-yellow – best color combination ♥). Then I take Jessie fromy my ex-boyfriend, forever. I lost at least 5 kilos, fell in love with my work even more, and gradually all my dreams come true. I want to color my hair in green and buy tickets to Flatbush Zombies & Headhunterz to Prague, ticket for Lucie concert  to Brno, and for Defqon. 1 festival to Holand and Hard Island to Croatia. And I want to visit a couple of design exhibicions.

Život se mi obrátil do slova a do písmene naruby. A to z hodiny na hodinu. V momentě, kdy jsem se ve 2 ráno stěhovala společně s pomocí mojí milionové šéfové, nevěřila bych, jak za to budu jednou vděčná ♥. Že budu vděčná za to všechno špatný, co se mi muselo stát. Děkuju, děkuju, děkuju!
My life really changed, a lot. In moment. When I moved in 2 a.m. with my boss, I didn’t believe how much I will be thankful for that. That I will be grateful for all the bad things. Thank u, thank u, thank u!

 

Moje hodnoty jsou zase o něco výš jak předtím. Moje priority se značně změnily. Celkově mám jiný pohled na život. Už vím, že nic není samozřejmost, že ve vděčnosti je neskutečný kouzlo a že tehdy vyslovený ,,everything will be okay’’ bylo opravdový.
My values are higher than before. My priorities have changed greatly. Overall, I have a different view of life. I know that nothing is matter of course, that gratitude is a real magic, and when he said „everything will be okay“ it was true.

 

Everything will be okay & There is always hope.

 

 

This Article Has 1 Comment
  1. Jana napsal:

    Bože, bože, bože! Tolik radosti, tolik energie, tolik… síly! 🙂 Holka, děláš mi radost a jsem ráda, že ti to neštěstí vlastně přineslo štěstí. Však mě samotnou rozchod na chvíli zničil, ale poté jsem se začala objevovat sebe sama, začalo se mi dařit a to naprosto ve všem, že jsem díky tomu všemu poznala osudovou lásku. Celá jsem se změnila, jak pohledem na svět, tak i na sebe. A jsem ráda, že tobě se tak daří, strašně moc ti to přeji a doufám, že už se konečně někdy setkáme, protože Jihlava není zase tak daleko, protože kolem ní pořád jezdím, když jedeme do Brna. A určitě bych tam trefila autem, když jsem trefila i do Vyškova 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.